Užili jste si sluneční ukázkově jarní víkend? Já ano. Už v pátek jsem odjela do Hradce Králové na Ozvěny Otrlého diváka. Nějak jsme se zdrželi s večeří a do sálu doběhli na poslední chvíli. To je to krásné na mimopražských Ozvěnách - můžete dorazit na poslední chvíli a nemusíte pět minut hledat volné sedačky, prodírat se davem lidí a rušit okolí. Poté, co jsem si pogratulovala, jak krásně jsme to stihli, nás pořadatelé upozornili, že na vstupenkách a programu je jiný čas začátku, tudíž promítání začne až za půl hodiny. Ale tak stálo za to si počkat. Film Občan Toxík byl úžasně morbidní, nechutný, vtipný a nelogický. A k tomu živý dabing a herci v kostýmech. Paráda. Druhý film byl velmi japonský. Ujetý, slizký, sexy, plný monster a tělních tekutin. Divím se, že se  mi o těch zrůdičkách i nezdálo.

I v neděli bylo krásně, ale procházka Prahou podél Vltavy nepřinesla žádné nebezpečné setkání. Viděli jsme jen holuby praktikovat fyzickou lásku. Kupodivu jsem zlé sny neměla ani z tohoto zážitku. Filmový víkend jsem zakončila v kině Lucerna filmem Skleněný pokoj. Před pár měsíc jsem navštívila vilu Tugendhad a zamilovala si jí. Kniha o jejích osudech mě moc nenadchla, ale byla čtivá a nakonec jsem si řekla, že to tak špatné nebylo. Film ovšem stojí za starou belu. Klasické změny kniha/film mi nevadí, tady ale změny nedávaly smysl. Příběh byl vykuchán a zjednodušen na milostnou lesbickou linku. A Karel Roden se sice probojoval na plakát, ve filmu je ale všeho všudy 15 minut. Viděli jste film? Jsem přiliš kritická? Nebo to vidíte stejně?