Dočteno podle hous.enky (15. týden 2019)
10:00
Nakonec jsem tedy nevyfotila tolik skvělých fotek z mého báječného života, jak jsem měla v plánu, protože jsem občas zapomínala doma mobil (čti foťák). Takže nakonec jsou z toho tři fotky, přičemž jednu tu zrecykluju, neb jsem ji postovala už na Facebook. Ale třeba ne všichni náš blog sledujete i na Facebooku, že jo. Ale pokud tak neděláte, měli byste, protože nikdy předem nevíte - a my taky ne - na které platformě vyhlásíme soutěž.
I v uplynulém týdnu jsem tedy zavítala do Levných knih. Mám doma nepřečtených knih několik metrů, ale strašně ráda nakupuju knihy nové. Miluju tu vůni, ten pocit při listování knihy, kdy jste první, kdo ji otevřel. Je to moc fajn pocit. A ráda si pak knížku zařadím do své knihovny a následně se pohledem na regály kochám. Ach. Takže tentokrát se to stalo sice jednou (byla jsem v Levných knihách jen jednou), ale zato proběhl takříkajíc double (koupila jsem dvě knihy):
A nechám vám tu i anotace k oběma knihám. Začneme zleva:
Brian Conagham: Když pan Pes kousne
Anotace z cbdb: Seznamte se s Dylanem Mintem. Je celkem fajn, až na toho Touretta. Jeho život, to je neustálá snaha ubránit se tomu, co ho Tourettův syndrom nutí dělat: potlačit nutkání sprostě nadávat, tiky, třas, vrčení, vytí psa, který se chce dostat ven, když je Dylan ve stresu. Není to snadné, zvlášť když je táta ve válce, neustále na mušce ostřelovačů, a máma pořád brečí.
A jako by to nestačilo, během jedné pravidelné kontroly u doktora zaslechne Dylan větu, která nebyla určena pro jeho uši. Podle všeho má namále a vydrží nanejvýš do srpna. Teď je duben. Za ty čtyři měsíce by Dylan chtěl ještě pár věcí stihnout a zažít. Pár super věcí. Například sex. Udělá si seznam, a odhodlaně se pustí do plnění posledních přání...
A jako by to nestačilo, během jedné pravidelné kontroly u doktora zaslechne Dylan větu, která nebyla určena pro jeho uši. Podle všeho má namále a vydrží nanejvýš do srpna. Teď je duben. Za ty čtyři měsíce by Dylan chtěl ještě pár věcí stihnout a zažít. Pár super věcí. Například sex. Udělá si seznam, a odhodlaně se pustí do plnění posledních přání...
Knihu jsem koupila za 89,- v prodejně ve Spálené v Praze.
Lisa Heathfieldová: Zahrada spáčů
Anotace z cbdb: Vše, co Pearl za svůj krátký život poznala, se dá vyjádřit jediným slovem – Seed. Tak se nazývá uzavřená komunita, ve které se narodila. Řídí ji Papa S., duchovního vůdce, kterého všichni milují a uctívají.Když je Pearl patnáct let, přistěhuje se do Seed nová rodina, a s ní Ellis. Okouzlující a výřečný chlapec začne Pearl vyprávět o životě mimo komunitu. Odhaluje pravdu, která měla zůstat skryta.Bude mít dívka možnost poznat okolní svět na vlastní oči, nebo ji Papa S. nikdy nedovolí odejít?
Knihu jsem koupila za 59,- v prodejně ve Spálené v Praze.
Obecně bych řekla, že v Levných knihách je teď spousta fajn novinek - najdete tam totiž asi desítku titulů z nakladatelství Argo a Paseka. Takže pokud čtete (nebo třeba sledujete) produkci těchto dvou nakladatelství, stojí zato podívat se buď na jejich web, nebo přímo navštívit kamennou prodejnu. Nebo úplně nejlepší to je zkombinovat: zarezervovat knížky přes web (to je teď u Levných knih novinka) a při cestě do prodejny omrknout, co mají ještě dalšího. Asi se tam zase brzy vydám, protože pořád přemýšlím o Tak už spi o tom, jak se liší realita mateřství od radostného očekávání.
No a když jsme u toho nakupování, byla jsem včera v Tescu na Národní a odnesla jsem si nový bambusový kelímek.
Já teda na plastové nádobí moc nejsem, ale tenhle kelímek na kafe se mi strašně líbil svou barevností, známkami i svým praktickým silikonovým víčkem, protože já než kafe vypiju, mohla bych ho podávat jako frappé. Fakt dlouho mi trvá, než spatřím dno hrnku. Miluju kafe, jeho vůni, chuť a ráda si ho vychutnávám po doušcích. A teď díky novému hrnku mi ten lahodný mok nevystydne tak rychle jako v mém klasickém keramickém hrnku. Ach.
Jo a mimochodem ta lahvička nalevo je moje sklenička na vodu. Je skleněná, potažená nějakou hodně přilnavou (jakože že přilnula, ne že se na ní chytá bordel) fólií a vejde se mi akorát pod kohoutek s vodou. Ta voda je z takový hezký lahvičky mnohem chutnější nebo co. I původní smoothie mi chutnalo, protože jsem si dřív podobnou kombinaci (borůvky, ovesné vločky) dělávala ve svém smoothie makeru. Teď nejradši mixuju banánové a jahodové koktejly.
No a je tu poslední fotka z posledních sedmi dnů. A je jí fotka z našeho vlakového nádraží:
Český rozhlas má novou kampaň a mně se moc líbí. U nás visí Bubli-na. Je krásně barevná a medituje nad pomíjivostí světa: má smysl nafukovat bubliny, když vzápětí prasknou? Super nápad, plakát mě zaujal na první pohled. Lepší než blbá reklama na banku (ta je, tuším, z druhé strany).
No a teď se konečně můžeme vrhnout na knihy!
Dočteno
Tentokrát to totiž bude stručnější. V uplynulých sedmi dnech jsem totiž dočetla jedinou knihu. Ale zato byla výborná a musela jsem číst až do nedělní půlnoci, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne. A tou knihou je:
Victorie Laurie: Kdy?
Anotace z cbdb: Maddie Fynnová má podivnou schopnost – na čelech lidí vidí čísla. Teprve v den, kdy zemře její otec, si však uvědomí, co znamenají.
Znát datum něčí smrti je ale spíš prokletí, než dar. Definitivně se to potvrdí v okamžiku, kdy potká mladíka, jehož poslední den se nezadržitelně blíží. Po té, co chlapec v den své smrti zmizí, obrátí se na Maddie policie. Dívka se tak nechtěně zaplete do pátrání po dalších zmizelých lidech, které odhalí, že byli zavražděni...
Znát datum něčí smrti je ale spíš prokletí, než dar. Definitivně se to potvrdí v okamžiku, kdy potká mladíka, jehož poslední den se nezadržitelně blíží. Po té, co chlapec v den své smrti zmizí, obrátí se na Maddie policie. Dívka se tak nechtěně zaplete do pátrání po dalších zmizelých lidech, které odhalí, že byli zavražděni...
Maddie od svého raného dětství vidí na čelech ostatních lidí čísla. Zpočátku netuší, o co jde, ale velmi záhy zjistí, že to jsou data - data smrti, které si každý člověk nosí napsané na čele. Maddie se s tím snaží nějak vyrovnat, ale vlastně to moc nejde, když víte, kdy všichni umřou - její rodiče, sousedé, přátelé i náhodní kolemjdoucí.
Jednoho dne Maddie zjistí, že za týden má zemřít jistý kluk, a pokusí se ho zachránit. Dostane se tak ale do hledáčku policie, protože přesně podle svého data na čele, chlapec zmizí a vypadá to, že ho někdo unesl. Má v tom Maddie prsty? A co se stane, když se na scéně objeví další teenager, který má v průběhu několika dnů zemřít?
Victoria Laurie si s tématem "vím, kdy umřeš" poradila skvěle. Netlačí na pilu, nežene příběh zuřivě dál a spíš si hraje s psychikou hrdinky, kterou většina lidí podezírá z nekalé činnosti. Kniha navíc absentuje romantickou zápletkou (ačkoli se tu jeden kluk objeví), a to mi hodně vyhovuje. Líbí se mi další témata, která Victoria nakousla: odchod rodiče, dysfunkční rodina, alkoholismus, přátelství až za hrob a do toho celá ta kriminální zápletka a vyšetřování.
Román Kdy? je rozhodně zajímavým počinem, který stojí zato si přečíst.
Právě čtu
W. Bruce Cameron: Psí poslání
Anotace z cbdb: Všichni psi jednou přijdou do nebe… Ale nejprve musí splnit své poslání. Autor románu Psí poslání, který si zamilovali čtenáři po celém světě, Bruce W. Cameron je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby se mohl zdokonalovat v rozličných dovednostech a aby mohl čím dál tím lépe chápat člověka. I hlavní hrdina knihy se na svět vrací znovu a znovu. Jeho první pokus dopadá tragicky. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr malého chlapce Ethana. Ani tahle pokus nemá dlouhé trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jediné přání – znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje…
A román Kdy? vystřídalo v mobilu Psí poslání. Čtu ho pomalu, protože ho nemůžu číst na veřejnosti - jsem v půlce a asi třikrát jsem u knížky brečela. Zatím mám při čtení pocit, jako bych sledovala film, takže jsem spokojená. Věřím, že to do neděle dočtu a že vám příští týden budu referovat o Bailym a jeho dobrodružství.
0 Comments