Upíři
10:00
Upíři jsou moje oblíbená monstra, proto mě irituje, co se mými
vrahounky bez morálky v poslední době děje. To zatracené Stmívání
odstartovalo vlnu ukňučených rádobyromantických krvesajných hochů. Nevadí,
naštěstí je v současné fantasy tvorbě velký výběr a i já si pár moderních
upírů oblíbila. Už od dob slavného hraběte Drákuly je poetika jasně daná – upír
je muž a obluzuje krásné dívky v nedbalkách. Proto i mí oblíbení upíři
jsou samečci.
Carpe Jugulum od Terryho Pratchetta je moje velká srdcovka.
Je to totiž moje úplně první kniha od sira Terryho a byla to láska na první
pohled. Velkou zásluhu na tom má i rodina Strakupírů. Parodie na upíry je
prostě úžasná a každou narážku na klišé tohoto žánru si užívám zas a znovu.
Česnek jako obyčejné koření, náboženské znaky jsou prostě jen zkřížené klacíky
a výchovou se dá zvládnout vše. Dokonce i zvyknout si na denní světlo. Pokud je
oblačno. A jako bonus je tam Vlad. Ach ten Vlad. Nejen že má slabost pro
tlustou Agnes (což nás, nevlastnící míry modelek, vždy zahřeje u aorty), ještě
ke všemu nosí vyšívanou vestu. A má ohůnek!
(obrázek jsem si půjčila na http://www.deviantart.com/art/Discworld-Carpe-Jugulum-496539399 )
Má obsese upířími ohůnky (ehm culíky) je uspokojena i v Pravé
krvi od Charlaine Harrisové. Ač nebetyčná červená knihovna, Eric se prostě povedl.
Velký a mocný upír, který se s ničím nepáře. Dokonce tak moc, že mu
autorka musela vymazat paměť, aby mu změnila povahu a hodil se tak do její
harlekýnkovské série. To seriálový Eric je dravec, s ohůnkem a poté i bez
něj.
Trochu seriózněji a temněji jsou upíři pojati ve Snu
Ockerwee od George R. R. Martina. Joshua je rytíř smutné postavy. Je sám,
bojuje proti svým lidem, snaží se jim přinést spásu a oni to buď nevidí, nebo
vidí, a právě kvůli tomu umírají. Smutný, krásný Joshua se plaví po Mississipi a
kolem něj se šíří zmar. Snaží se být dobrý, ale uvnitř zůstává monstrem. Je upír. Joshua
sice nemá ohůnek, ale děj se odehrává na americkém Jihu a pro ten já mám
slabost. Sice je neskutečně rasistický, ale má takové melasové kouzlo.
A na závěr upír z našich luhů a hájů. Nedostižný Tobiáš
z Nočního klubu od Jiřího Kulhánka. Tobiáš se brodil krví ještě před tím,
než ho pokousala sexy Japonka. Ani na něj neplatí některé typické zákonitosti
upírského světa, jen to stříbro…stříbrné mince přinesly neštěstí nejen
Jidášovi, ale i Tobiášovi. Tobiáš je ale kladný hrdina, a tak i ten stříbrňák
přežije a pokračuje v masakrech. A pije zásadně studenou rybí.
Drákulu samozřejmě jako zakladatele žánru zbožňuji (a jsem si
na 80% jistá, že jsem ho v Bukurešti potkala), ale líbí se mi i moderní
variace na upíří téma, parodování zažitých klišé. Tedy pokud to není parodie
pro parodii. A kdo je váš oblíbený upír? Nebo máte raději jiná monstra?
/togaf/
2 Comments
Myslíš v Bukurešti v tom parku :-) ??
OdpovědětVymazatJop, Piata Unirii...bledý Vlad ve stínu v den, kdy si všichni užívali slunce...byl to ON. :)
Vymazat